„Fair trade dokáže klást provokativní otázky“  (08.10.2009)

Připravili jsme pro Vás rozhovor s iniciátorkou českého fair trade hnutí, paní Věrou Lukášovou

Věra Lukášová nastoupila po maturitě v roce 1948 do Filmového studia Gottwaldov, ve kterém zpracovávali inženýři Hanzelka a Zikmund své filmy. Na této práci se jako produkční podílela také ona. „Nakazili mne, a když jsem v roce 1990 uviděla v Norimberku první Obchůdek (tenkrát ještě) třetího světa‘ a spolehlivě poznala, odkud ty úžasné rukodělné výrobky pochází, věděla jsem, že udělám všecko pro to, aby takový Obchůdek existoval i v naší republice.“ O realizaci této první fair trade iniciativy v České republice se domluvila s evangelickým duchovním Jaromírem Dusem v Jeruzalémě. Tam vznikla koncepce Nadace jednoho světa, jíž stály u kolébky sbory Českobratrské církve evangelické v Praze-Vinohradech a na Jarově. Minulý týden oslavila (dnes) obecně prospěšná společnost JEDEN SVĚT 15 let trvání fair trade v Česku. Věra Lukášová oslavila v těchto dnech také významné životní jubileum. Požádali jsme ji při té příležitosti o rozhovor.

Od založení Jednoho světa už uplynulo 15 let. Kam se podle vás Jeden svět za tu dobu dostal?

Na začátku stálo veliké nadšení, ale téměř žádné odborné znalosti. Plavali jsme proti proudu: „Komu chcete pomáhat? Ti chudí jsme přece my … po 40 letech komunismu“. Původně jsme měli jenom Obchůdek v Korunní 60, teprve před 5 lety jsme otevřeli druhý v Klimentské ulici. K samotnému prodeji vždycky patřila a patří osvěta, povídání: co, kdo, kde, kdy, jak a proč Fair trade. Někdo „slyší“ a pozve: „přijeďte k nám na bazar, na adventní trh, na sborovou slavnost … .“ A ten okruh lidí a sborů, které se o fair trade zajímají, se neustále rozrůstá. Velký úspěch jsme měli u evangelické mládeže, na jejichž setkání jsme přijeli jako „řešení z nouze“. Myšlenka Fair trade je nadchla tak, že nás pozvali i na svůj celorepublikový sjezd. My jsme si nekladli za cíl popularizovat tuto podobu rozvojové pomoci v rozhlase, v televizi, v tisku, ale vyprávíme, vysvětlujeme a lidé k nám chodí hodně a vrací se. Je opravdu zajímavé, jaké lidi u nás potkáte a jaké příběhy s nimi zažijete. V supermarketu se vám něco podobného určitě nestane.

A když už jsme u těch supermarketů, co si myslíte o tom, že fair trade proniká stále víc do systému různých obchodních řetězců?

Fair trade má dva proudy a ten hlavní, potravinový přináší opravdu spoustu peněz. Jestli je cílem fair trade především utržit co nejvíc peněz a co nejvíc jich vrátit do rozvojových zemí, pak je to samozřejmě dobré. Já si ale myslím, že stejně důležitý je i ten druhý, proud řemeslných výrobků. Otevírá dveře a dává prostor a příležitost pro podrobnější informace. Zde zůstalo zachováno to, co byl základ fair trade: upozorňovat na nespravedlivé podmínky ve světě a připomínat, že je třeba starat se o ty znevýhodněné, na okraji. Biblicky bych řekla, že „Nemáme zapomínat na sirotky a vdovy“, v dnešním světě tedy na rozvojové země.

V čem vidíte budoucnost fair trade? Myslíte, že už bylo dosaženo všeho nebo tu jsou ještě další místa, kterými by se fair trade mohl ubírat?

Myslím, že na Západě to hnutí už určitý vrchol překonalo. Od svých německých kamarádek vím, že v církvi i v parlamentu se už pije jen fair trade káva. Řemeslné výrobky se ale nemohou tak rychle obnovovat, a zájem o ně – i když stále trvá - dosáhl určité hranice. V Česku jsme ale pořád „pole neorané“, a fair trade tady má velkou budoucnost. Měli bychom ale více vysvětlovat, co fair trade je, proč je i v našem vlastním zájmu dobré se o rozvojové země zajímat. My si ani neuvědomujeme, že jsme bohatí a jak bohatá země jsme. To bohatství ale není v tom, co máme v peněžence, myslím tím úroveň, kterou máme za samozřejmou: všichni umíme číst a psát a počítat, když nás bolí hlava, jdeme do lékárny, když je moc zle, telefonujeme pro první pomoc, nikdo neumře bez pomoci nebo hlady. Je úplně běžné, že mladí lidé jdou do učení a dostanou výuční list. V rozvojových zemích nic z toho samozřejmé není. Tam si to mohou dovolit jen privilegovaní. Fair trade může být nosná myšlenka do určité úrovně, ale všechny choroby nevyléčí. Já osobně si myslím a opakuji do omrzení: „Je lepší zapálit jednu svíčku, než naříkat nad tím, že je tady tma“.

Definice fair trade o transparentnosti a dialogu je všeobecně známá, co ale znamená fair trade pro vás osobně?

Na fair trade je pro mne důležité to, že dokáže klást člověku provokativní a hodně osobní otázky. V supermarketu jsem četla: „Jsme tvůj nejlepší obchod, stlačujeme nákupní ceny na nejnižší možnou míru, a to je pro tebe jako zákazníka dobré.“ Fair trade to vidí jinak. Ptá se: „Jak je možné, že toto tričko stojí JENOM 80 Kč? Co dostala ta ženská ruka, která ho ušila, když v těch osmdesáti korunách jsou výrobní a materiální náklady, náklady na dopravu, pojištění, na reklamu a všechno ostatní?“ Fair trade pro mě je, že se ptám: „Je to spravedlivá cena? Může ten, kdo to vyrobil, z toho žít?“

Co byste Asociaci pro fair trade chtěla do budoucna popřát?

Já bych Asociaci popřála, aby v ní zůstalo zachováno to prvotní ryzí nadšení. Fair trade se stává trochu módní záležitostí. A já bych Asociaci přála, aby se pro ni fair trade módní záležitost nikdy nestal, aby nepřevážilo: „Já se musím nejvíc prosadit“, ale aby zůstalo zachováno vědomí: „My jsme Asociace pro fair trade, a v České republice my reprezentujeme tuto myšlenku. Nepokládáme se za konkurenci, ale za ty, kteří jdou za stejným cílem“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme paní Lukášové k jejímu životnímu jubileu hodně štěstí a energie do dalších let.